Zimní Brdy, nedokončený výlet na Padrťské rybníky s dobrým skutkem na závěr

Bry, MíšovBrdy jsou taková malá Šumava kousek za Prahou. Lesy, louky, tundra. Na začátku března jsme byli na Toku kde se nám moc líbilo a před tím na podzim i v Halounech a Aglai. Určitě se sem když ne na jaře tak v létě určitě vrátíme. Padrťské rybníky které jsou ještě asi o 30 km dále máme v hledáčku také už delší dobu. Tato prý nejkrásnější část znovu objevených Brd po otevření vojenského prostoru nás láká už dlouho. Tedy neváhali jsme a v neděli vyrazili. Neděle byla vcelku mrazivá a sníh je tento víkend i v Praze, ale to nám vcelku nevadí a Hyena se zahřeje pohybem jako vždycky.

Cesta nám trvá tentokrát o něco déle, přeci jenom je to přes 80 km. Teploměr v autě hlásí -6°C pod nulou a za Příbramí přibývá sněhu snad s každým ujetým kilometrem.  Sjíždíme z dálnice a okrsky mezi vesnicemi pokrývá místy naváty sníh. V dáli před námi na horizontu vykují kopce Brd a stromy jsou po nočním mrazu a sněžení celé bílé. Míjíme Rožmitál pod Třemšínem a po pár projetých vesnicích parkujeme v Míšově u obecního úřadu.

Je dnes opravdu kosa. Oblékáme i záložní mikiny co máme v batohu. Všude je spousta sněhu a tak je Hyena k neudržení a s vidinou lítání v závějích se škube na vodítku. Vyrážíme. Červená značka nás vede ven z vesnice. Pár posledních domů a jsme na začátku lesa. Polní cesta je zasněžená a sem tam se sklouzneme i po zamrzlých kalužích. Hyena dostává stopovačku a vypouštíme nukleární raketu do prostoru. Osvědčená „klackovaná“ funguje a tak házíme klacky a šnečím tempem se pomalu suneme společně po cestě dále. Občas jí to sice trochu zatáhne do pole nebo na louku, ale klacek v ruce je mocným magnetem. Pořád lítá kolem nás. Zatím to překvapivě funguje.

Umrzlá polňačka najednou končí a pokračuje nejspíše rozbitou lesní asfaltkou, vše je ale pod sněhem tak jenom hádáme. Cesta pomalu stoupá do kopečka nahoru. Hyena lítá v závějích kolem cesty a mráz jí vůbec nevadí. Podle mapy, jakmile dojdeme na horizont před námi měli bychom být už skoro u rybníků.  Cesta před námi je rovná a tak vidíme daleko na kopec.

Z na cestu daleko před námi z lesa něco vybíhá. Co by to mohlo být? Na srnu je to malé a na zajíce velké. Drží se to po cestě a jde to pomalu k nám. Je to pes! Hyenu odchytávám na stopce a stoupáme po cestě dále společně. Nejspíše před námi jsou další turisti a psa mají na volno, tak Hyenu na vodítku přibrzďuji, pustit jí mohu vždycky.  Ujdeme asi 100 m ale žádní lidé se stále neobjevují. Pes před námi se pomalu posunuje po cestě, udělá pár kroků a sedá si. Hmm divné.

Jsme asi 3 km od nejbližší vesnice, přemýšlím. Asi nějaký tulák z vesnice co si dělá výlet do lesa. Nebo že by se někomu zaběhl? Přicházíme až k němu. Hyenu moc nezajímá, má svoje klacky a závěje u cesty. Bígl. A vcelku už starý. Že by někdo takto starého psa nechal v lese? No to by musela být dost velká hyena (Hyeno promiň 😊) . Nevypadá to že by strádal hlady. Obojek ale nemá, takže těžko identifikovat komu patří. V kondici také není, po pár metrech si sedá na zmrzlou cestu a líže si odřené tlapy od zmrzlého sněhu. Zánět v očích taky nevypadá moc dobře. Odhadujeme věk něco kolem 10-11 let. Co teď. Od vesnice jsme daleko. Zkoušíme, jestli nepůjde sám směrem k Míšovu odkud předpokládáme, že by mohl být.  Ale, drží se nás jako klíště a naše cesta je přesně opačným směrem od vesnice do divočiny. Těch našich plánovaných 13 km rozhodně s námi nedá. Co teď.

Zvažujeme naše možnosti. Buď je to místní tulák a domů trefí sám, ale co když ne. Je -6°C pod nulou, v noci bude ještě míň. Když ho tady necháme a nebude to místní tulák v lese v noci zmrzne. Přeci jenom, je to hodně starý pes. Co s tebou kámo? Široko daleko nic není, jenom lesy, rybníky a louky. Nejbližší vesnice je Míšov odkud jsme před 40 minutama vyšli.  Zkouším mu dát sušenku, ale nechce si nic vzít. Přece ho tady nemůžeme nechat. To si nikdo z nás nevezme na triko.

Nedá se nic dělat kámo, vracíme se zpátky. Ve vesnici kde parkujeme je hospoda, zkusíme se tam zeptat, jestli tě někdo nezná a uvidíme. Tady tě rozhodně nenecháme. OK, vytahuju hyenino krátké vodítko, co mi visí na batohu a bez obojku jen tak „na trvrdo“ cvakám seniora na vodítko. Jako by najednou ožil, únava je zapomenuta a vyklusává s námi.  Vracíme se pomalu cestou zpátky. Na výlet jsme šli s jednou bestií a vracíme se z dvěma psy.

Co 100 m zastavujeme s pauzou na odpočinek. Za chvilku dorážíme všichni do vesnice. Já s Hyenou čekám u auta, M. se jde zeptat do hospody, jestli psa někdo nezná. Po 20 minutách čekání jsme vymrzlí až na kost. Oba vycházejí ven. Z doslechu se dozvídám, že osazenstvo hospody bylo ale vstřícné a obtelefonovali společně půlku vesnice a … . Nic. Nikdo psa nezná a bígly tady nikdo nechová. Co teď. Dostáváme tip na psí útulek ve vedlejší vesnici. Ještě nás upozorňují, že to bude muset nejspíše posvětit starosta, asi to není první případ. Nu dobrá.

Skládáme se všichni do auta a za 10 minut brzdíme u budovy na konci další vesnice. Psí útulek vypadá nově. Zvoním u dveří a referuji co se nám přihodilo.  Paní se ptá, kde jsme ho našli a o jakého psa se jedná a kouká na Hyenu, která načuhuje z auta. Ne, Hyena to není a tak ukazuji na bígla který se chudák krčí pod předním sedadlem u spolujezdce na dece, na které většinou cestuje Hyena. Jak avízovali v hospodě, bude potřeba ještě jedno potvrzení, není to úplně jednoduché. Štamgasti ale starostovi nejspíše volali a tak útulek dostává po telefonu souhlas. Ulevilo se nám, anabáze končí tentokrát dobře. Senior jde do karantény, dostává svoji deku a žrádlo ve vytopeném kotci. Necháváme na sebe telefon a loučíme se. Máme dobrý pocit, že jsme mohli pomoci. Kdo ví, jak dlouho by to v noci na mrazu v lese dal. Nechat ho tam to bychom si ještě dlouho vyčítali.

V duchu přemýšlíme, co se mu asi tak mohlo stát. Jak se proboha bez obojku ocitl v sám v lese? Přece kdyby se zaběhl bude obojek mít, navíc kdo by s takovým starým psem šel v tomhle počasí do lesa. No nic, hlavně že to dobře dopadlo.

Výlet se sice vůbec nepodařil, tam kam jsme chtěli jsme se nedostali ale čert to vem. Alespoň toto se povedlo. Sem se určitě ještě vrátíme a výlet dokončíme. Byla by to velká škoda. Nasedáme do auta a vracíme se domů rozmrznout.

Apropo, po naší anabázi se nabízí pár rad, jak postupovat, když se vám stane něco podobného:

  • ověřte v blízkém okolí, zdali pes někomu nepatří. Vyplatí se i chvilku počkat, jestli psa někdo už nehledá. Mohl se zaběhnou jenom kousek od majitele a v lese je to hned. Když to neklapne tak je např. hospoda v případě nouze nejlepším místem. Lidi na vesnici se většinou znají a poradí. Lépe se 2x zeptat než jednou zbytečně konat, přeci jenom varianta místního psa je asi nejpravděpodobnější
  • neklapne-li to, máte dvě možnosti:

A) udělat to jako my. Najít nejbližší útulek. Zavolat tam a ověřit, zdali psa přijmou nebo zjistit, kam spádově pes patří. Útulky mají svoje oblasti odkud psi přijímají, u těch menších většinou může být problém, neboť tyto sponzorují a platí obce a mají omezený rozpočet na přijímaní dalších psů. Pak je nutno většinou sehnat příslušný souhlas, což může být problém.

B) Optimální variantou je se psem zajít někam do civilizace a zavolat policii. Tato následně psa převezme a zajistí další kroky tedy převezení psa do konkrétního útulku a zajistí i jeho umístění. Varianta asi nejlepší, pokud nedopadne úspěšně odrážka první.

 

Petr  – smečkočlen  🙂

P.S.: v pondělí měl příběh pokračovaní, které nás velmi potěšilo a tento příběh se rychle a hlavně úspěšně uzavřel. Volali mi z útulku, že majitel se už našel a pes je zpátky doma. Byl to opravdu místní tulák. Byl z vesnice 4,5 km od místa, kde jsme ho našli. Opravdu nedokážu pochopit, jak se takový sotva pajdající a poloslepý starý pes dostal na sněhu a v mrazu tak daleko od domova. Moc se nám ulevilo a jsme rádi, že jsme to udělali tak jak jsme to udělali. Nakonec se v útulku jenom prospal a už je doma. Takže kámo! Až tam pojedeme v létě znova tak ne ať tě v lese zase najdeme!

Hyena skvrnitá
Jsem hyena skvrnitá ... tedy vlastně nejsem byť tak vypadám ... Dali mi jméno Elisia a jsem německá ohařka a tohle je můj blog. Někdy mi říkají taky Elišo nebo Ty zmetku ale já jsem v tom fáaakt nevině. Ráda bych se s Vámi podělila o střípky z mého života. Psát teda nemůžu to dá rozum, drápem to taky moc nejde že, ale někdo ze smečky to jistě rád zařídí :-). Kdyby něco tak mi drápejte na hyena@hyenaskvrnita.cz.
Hyena skvrnitá on GoogleHyena skvrnitá on Rss

Jedna odpověď na “Zimní Brdy, nedokončený výlet na Padrťské rybníky s dobrým skutkem na závěr”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.