Silvestrovský ohňostrůjný pes aneb odpalujeme s Hyenou rachejtle

Letošního silvestra jsme vyhlíželi s obavami, neboť to měl být úplně první Hyenin silvestr a to hned po jejích prvních narozeninách. Ty sice měla již 28.12., ale slavili jsme je shodou okolností také až na silvestra. Po předchozích mnohaletých zkušenostech ještě s Akirou, kde jsme trávívali silvestra pravidelně v koupelně, pod umyvadlem nebo ve vaně a s nahlas puštěným rádiem neboť chudák silvestra vůbec nedávala jsme čekali něco podobného i teď. Byla už několik dní předem tak vystresovaná, že to jinak opravdu nešlo. Jenom malá petarda kdesi v dáli byla pro ni impulzem k úprku honem domů a nebýt pevné vodítko asi by ho přetrhla. Pokračovat ve čtení „Silvestrovský ohňostrůjný pes aneb odpalujeme s Hyenou rachejtle“

O depresivní sobotě a pohodové neděli – den druhý

německý ohařJak se nám dařilo respektive nedařilo včera v sobotu s naší snahou o ovládnutí vulkánu jménem německý ohař a našem testu netestu půjčeného pípáku již víte.  Nic moc začátek. Ale, tento nehezký den měl pokračování a to v neděli na stejném místě o mírně brzkém skoro poledním času, kdy na louce nad Zlíchovem nebyla ani pověstná noha. Tedy krom našich celkem čtyřech obutých a čtyřech neposedných tlap. Hyena byla po vystoupení z auta stejně divoká jako včera, už se viděla, jak bude zase lítat na louce jak šílenej sprinter lehce skříženej s vystřelenou nukleární raketou a tak jsme kopeček od parkoviště k lesní cestě spíše vyběhli jak vyšli. Pokračovat ve čtení „O depresivní sobotě a pohodové neděli – den druhý“

O depresivní sobotě a pohodové neděli – den první

německý ohař HyenaHyena je jak na péro to je fakt. Jak má málo pohybu (a že ho má sakra málo) je to trága. Má dny, kdy je mazel k pohledání a dny, kdy je na zabití a my na prášky. Běžný den se nedá moc dobře vypustit na volno neb rizik jako nečekané podražení vratkých berlí důchodcům, poskákání a olíbání s ohaří radostí všech malých dětí v okolí, vítání všech pěší na chodnících, stíhání všech malých psů, plašení holubů, popelnicové labužnění na všech srajdách co jich venku najde a jiných podobných kratochvílí je za ten den moc až hodně moc a to že opravdu móoooc.  Přidejme k tomu neochotu se při rozjařilosti a radosti z volnosti nechat přivolat zpět a když už tak s úspěšností asi tak 20% a je z toho všeho pekelný koktejl, který způsobuje pravidelné výbuchy nevyčerpané energie v nočních až pozdních hodinách kdy mezi 21:30 a 22:30 každý den čekáme, kdy sousedi pod námi zabuší nejdříve na naše dveře lehce rukou a pak na můj obličej těžce pěstí. Naštěstí se tak ještě nestalo. Pokračovat ve čtení „O depresivní sobotě a pohodové neděli – den první“

O jednom nepovedeném sobotním ránu a vydařené odpolední procházce

Sobotní ranní počasí tehdy moc nelákalo k velkým procházkám, ale co se dá dělat. Celou noc pršelo. Vstali jsme relativně brzo (na sobotu) a ani Hyeně se z pelechu moc nechtělo. A nebudu lhát, nám taky ne. Vyběhli jsme tedy před barák na rychlé ranní vyvenčení. Zmoklí jsme se vrátili asi po 15 min. Sotva jsme trochu uschli koukám z okna, že se venku prohánějí naši dva „kámoši“. Odrostlejší štěně vlčáka a náš kamarád z domu, také velký pesan,  jak jinak. S Hyenou na sebe nedají dopustit a když se potkají v přízemí u výtahů je to vždycky tak velké vítání, že je půlka procházky v čudu už na začátku.   Pokračovat ve čtení „O jednom nepovedeném sobotním ránu a vydařené odpolední procházce“