S Hyenou kouzelným pojizeřím a okolím Malé Skály

Začátek července krom léta v plném proudu a začátku prázdnin přináší do našich hektických dnů i pár volných chvil navíc. Letos chytře spojených se sobotou a nedělí v celé 4 volné dny. Byla by určitě škoda je nevyužít k nějakým výletům a spotřebovat toliko nemnoho z ohaří nevyčerpatelné energie, která na konci června byla navíc akumulována z důvodu naší dovolené u moře, kteréž se Hyena účastnit bohužel nemohla (i když by určitě mooooc chtěla) a páru už bylo nutně hodně, hooodně čili moc až nejvíc upustit. Kdyby se tak nestalo mohlo by mnoho důležitých věcí, nábytku a lidí, jiných přímých a nepřímých, dobrovolných i nedobrovolných účastníků energetických hyeniných výbuchů přijít k úhoně nejenom na majetku ale i na zdraví.

NavigovatExportovat jako KML pro Google Earth/Google MapyOtevři samostatnou mapu na celé obrazovce
6.7.2018 - okolím Malé Skály

načítám mapu - prosím čekejte...

| | km | | /km | +m -m (čisté: m) | stáhnout soubor GPX stáhnout soubor GPX
6.7.2018 - okolím Malé Skály 50.641351, 15.179758 kratší ale náročnější výlet překrásným okolím Jizery a Malé Skály, přes Záborčí, Voděrady, zříceninu Frýdštějna a dále okolo Pantheonu zpět do Malé Skály. Letní počasí přálo tomuto výletu a Hyena byla také spokojená (alespoň doufám  😎 ) (odkaz na článek)Malá Skála (Navigovat)

Tož dobrá, řekli jsme, něco s tím provedeme a výlet vymyslíme. A jak jsme řekli, tak se i stalo. Budiž nám výhodou, že jsme se tou dobou shodou okolností nalézali na chalupě v Českém ráji a co tedy destrukční atomovou četu nevypustit do širých pojizerských luhů a lánů a riziko úhony eliminovat na pokácený les, pošlapané pole, rozryté polní cesty, ze země vyrvané pařezy, povalené duby a jiné nedůležité drobnosti, které nás mohly cestou necestou potkati a jenž jsou ve všech ostatních vylomeninách naprosto ale naprosto zanedbatelné.

I tedy vyrazili jsme od Turnova směr Malá Skála. Ono umravnit Hyenu do použitelného cestovního stavu do jakéhokoli vozidla je poslední dobou problém, neboť jak muslimové odmítají jíst vepřové, tak Hyena poslední čas stejným způsobem odpírá vstup do auta. V případě, když byť jedním okem spatří cokoli, co se autu jen vzdáleně podobá tak se tlapama vzpříčí a je nutné hrubou silou toto divoké zvíře do povozu násilím dostat. Mnohdy i hluboká brázda vyoraná v asfaltu po nás zbyde.

Nicméně podařilo se a cesta serpentýnami za Hrubým Rohozcem směr Hrubá Skála utekla velice rychle. Smykem brzdíme na velkém parkovišti na kraji Hrubé Skály. Zaplatíme požadovaný směšný bakšiš zvící mrzkých 50,-Kč na den a poklusem (vláčením na vodítku k vodě) směřujeme kolem Jizery k odbočce na modrou.

Řeka je plná vodáků. Tu je možno spatřiti přeplněné kánoe, tu kajak, plovací kruh, v dáli zahlédneme i jakýsi plastový vor. Zácpa na D1 v dopravní špičce není taková jako vodácký přetlak na jezu v Malé Skále u kempu. Vodáci na různých rádoby plavidlech i pochybné konstrukce se dožadují sjetí jezu. Kdo odhadne tu správnou chvilku a předběhne ostatní ve frontě vyhraje.

Vody je dost a tak konec splavu vytváří vcelku hezkou vodní vlnku, která alespoň na chvilku dá vodákům pocit drsné tvrďácké řeky s masivní husto-přísnou peřejí. Jakýsi pár na kánoi přijíždí bokem do splavu a chce regognoskovat terén pod splavem. Přeci jenom, dvakrát rekognoskuj a jednou řež (nebo jak je to přísloví). Kánoe se bokem dostává do proudu nad splavem a už jenom maličký okamžíček zbývá a vyzkoušeli by nejdříve skluzavku po splavu po hlavě dolů a pak hned polikání jizerské znamenité pramenité vody pod jezem. Naštěstí na poslední okamžik vyrovnávají, kontrují a s velkým okruhem dávají druhé ostré kolo. Zadařilo se, už jsou dole pod jezem.

Hyenu tato podívaná očividně nebaví, vodácký humor nad i pod splavem jí nezajímá a tak se vycákáme v Jizeře (rozuměj, projdeme po dně u břehu) a pokračujeme dále. Proběhneme malé centrum, vyhneme se davům turistů před cukrárnami a směřujeme nahoru vilovou čtvrtí kolem starších domků dále po modré. Domky najednou končí, cesta se stáčí přes pole nahoru k lesu. Je docela do kopce a přes kameny. Vytahuji pružné 2m vodítko co jsme Hyeně pořídili, vyndávám do smyčky sešitý popruh a horolezeckou karabinu a cvakám si Hyenu na pružném vodítku k pasu. Vodítko je super, primárně sice slouží na běh se psem, ale i na obyčejné chození kdy má Hyena dostatek volnosti a já volné ruce je taky prima. Když se natáhne je rázem ze 2m skoro 3m a to je už znát. Hyena táhne jak lokomotiva a cesta do kopce nám tedy utíká jak po másle. Není nad to mít k dobru jednu psí (koňskou) sílu do kopce navíc. Nahoře přecházíme silnici a po pár krocích jsme na rozcestí Nad Malou Skálou.

Opouštíme modrou a dáváme se doprava po červené po Zlaté stezce Českého ráje. Rázem se kolem nás hemží skalami a průchody mezi nimi. Potkáváme i krátký žebřík, po kterém musíme vystoupat nahoru neb cestička se klikatí mezi úzkými skálami. Není příkrý a tak to zvládá i Hyena. Cestou potkáváme rodinku s dětmi.

Jé tati podívej, co to má ten pejsek za obleček? „ povídá malá holčička. Tatínek kontruje: „ Ale Janičko, to není obleček, to ten pejsek je jenom takhle flekatý, víš.“ , „Aha“ přikyvuje souhlasně holčička, ale nevypadá to, že by jí odpověď uspokojila, „ … a tati, proč ten dalmatin je takhle flekatý?“ nedá se odbít holčička a pozoruje tatínka. „Ale Janičko, to není dalmatin z té pohádky co jsi se dívala v televizi, to je německý ohař, víš … a ti mají takovýhle obleček už od narození“ . „ Aha“ opět přikyvuje holčička a pokračují v cestě dále.

Je zajímavé, kolikrát při našich cestách tuhle hlášku slýcháváme. Slovo „dalmatin“ nám už pravidelně zní za zády, jakmile někoho potkáváme. Jen málo lidí má odvahu se zeptat, co je to vlastně za krásné plemeno psa a tím o několik stupňů zvednout Hyenino sebevědomí do ukrutných výšin, neboť pochvala jaká je krásná zaujímá na jejím žebříčku hodnot to nejvyšší čestné místo.

Lesní cesta skalami končí a vycházíme na malou úzkou asfaltku po které pokračujeme do leva. Před námi jsou velké krásné louky obehnané ohradníky a v dáli je už vidět vesnice. Tu proběhneme velice rychle a dále pokračuje stejně příjemná cesta úzkou vesnickou asfaltkou mezi loukami a pastvinami prohřátými letním sluníčkem nahoru do kopečka. Na hraně kopce se zastavíme. Asfaltka se láme dolů k další vesnici. Na hraně kopce je krásný strom a s loukami dole a lesem v dáli tvoří krásnou letní scenérii. Cvakám několik fotek. Moc pěkné kouzelné místo.

Další vesnicí opět rychle proběhneme. V dáli už nás vítá zřícenina Frýdštejna, zatím ještě ponořená do zeleně lesů okolo. Kdo sleduje pohádky určitě v několika pobořených věžích na skalnatém ostrohu nad vesnicí poznává kulisu pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. V pohádce na tomto temném hradě sídlily zlé čarodějnice co věznily princeznu Jasněnku. Dnes je ale zřícenina plná prázdninových turistů, štěkání psů a halasu dětí, ve sklepeních hradu se už dávno nevaří lektvary zapomnění a tak se propleteme mezi nimi a míříme dále po červené směr Pantheon a vyhlídky nad Malou Skálou.

Asfaltka najednou končí jako kdyby kouzelným proutkem šlehl, poslední chalupa na konci se s námi smutně loučí a úzká prašná a kamenitá cestička nás vede hlouběji do nitra skal. Tady by se létající křídla ševce Jíry určitě hodila. Klopýtáme přes kameny a proplétáme se mezi velkými balvany. Občas míjíme turisty mířící zespoda od řeky směrem k Frýdštejnu nahoru. Hláška od dalmatinech nás už nechává chladnými. Cesta je čím dál tím víc z kopce dolů a tak musím Hyenu hlasem přibržďovat, jinak by mě strhla z kopce dolů a vláčela potupně prachem cesty.

Je zajímavé, že přibržďovat svoje neurvalé tělo z kopce dolů se Hyena už vcelku naučila a tak stačí čas od času na ní houknout „brzdi“, „zpomal“ nebo „ pomalinku“ a vcelku to jde bezpečně dolů bez úrazu. Dokonce se snaží skoro při každém větším schodu se zastavit a počkat, až dokloužeme za ní. Doslaňovali jsme dolů a pro změnu musíme zase trochu do kopečka. Malé skalky jsou čím dál tím většími a drsnějšími a najednou prašná cestička končí dřevěnými podvaly a musíme zaklonit hlavu daleko dozadu, abychom viděli ty schody a žebříky nahoru mezi skalami, co vedou skoro až do nebe.

Drsné schody a žebříky jsou drsné schody a žebříky, ale my na ně vyzrajeme! Známe cestu okolo těchto skal a to pohodovou pěšinkou po rovině kolem skal. Nahoře musí být krásný vyhlídka do krajiny pod námi, ale těch schodů nahoru to bylo peklo se s Hyenou se škrábat nahoru a pak zase dolů. Raději nemyslet. Pokračujeme dále lesní pěšinkou.

Před námi je Pantheon. Odbočka doprava nás přivede přes kouzelnou bránu jak z Letopisů Narnie nebo Pána prstenu jakoby sem ani nepatřila. Vede k další velké skále a velké plošině před ní. Co vypadá jako filmová kulisa je ale opravdová kamenná brána do jiného světa. Cesta po pár metrech ale končí a dále nevede a tak děláme pár fotek a vracíme se těch pár metrů zpět na hlavní cestičku. Je tu moc krásně ale nechtěl bych Hyenu tahat z nějaké průrvy okolo.

Seběhneme z kopce dolů a jsme u vstupní brány na hlavní a nejkrásnější skalní vyhlídku široko daleko. Kdysi tu stával hrad, Vranov. Dnes ale po hradu není krom několika zbytků a hluboké studny u vstupu zahloubené až dolů k Jizeře ani vidu ani slechu. Je to po schodech nahoru a míří sem zespoda od města spousty lidí a tak si tuto vyhlídku na úzkém skalním ostrohu nad Malou Skálou necháváme ujít. Ale až sem půjdete určitě nevynechejte tuto cestu. Stojí to opravdu za to.

Nahoře mezi skalami je promyšleně vetknutý Letohrádek. Ten nechal v roce 1826 postavit František Zachariáš Römisch na místě původní hradní kaple. Letohrádek má podobu kaple, nachází se v něm hradní kavárna a galerie. Kouzelné to místo. Od Letohrádku se dá pokračovat až na úplný konec ostrohu nad řekou. Úchvatný výhled do hlubokého údolí dole vám jistě vezme dech. Z vyhlídky je vidět na Besedické skály vpravo, dále přes Koberovy až ke Kozákovu a taky na ostrý klín Suchých skal, které jako by někdo do krajiny kdysi zapíchl jako výstrahu. Špičaté konce skal ční výhružně nad stromy okolo. Ráj horolezců a potěcha pro oko.

Jizera zde za ty miliony let drsně vymlela svoje koryto a vyhloubila krásné údolí dole pod námi. Suché skály jako dlouhý hřeben původně proběhly celým údolím jako nepřerušený ostrý hřeben. Řeka si s nimi za ty věky ale poradila. Teď je půlka tohoto hřebenu na levé straně řeky a pokračováním je hřeben skal kde zrovna jsme na pravém břehu.

Jsme pomalu na konci naší dnešní cesty. Sbíháme širokou cestou mezi stoletými buky a duby zpátky dolů do města. Rozpálený asfalt a fronty turistů na zmrzlinu a pivo dole ve městečku nás nutí přidat do kroku a za chvilku jsme zpátky na parkovišti. Oklepeme prach z bot po našem dnešním treku, vyprášíme Hyenu a osvěžíme se. Nástup do auta tentokrát nebojkotuje a spolupracuje. Asi toho má také po dnešku dost. Stočená do klubka hlasitě prochrápe celou zpáteční cestu.

P.S. Mrkněte i na naše jarní výlety Jarní výlet z Tábora kolem Lužnice nebo S Hyenou jarními Krušnými horami nebo také S Hyenou na Padrťské rybníky

Petr – smečkočlem 😊

Hyena skvrnitá
Jsem hyena skvrnitá ... tedy vlastně nejsem byť tak vypadám ... Dali mi jméno Elisia a jsem německá ohařka a tohle je můj blog. Někdy mi říkají taky Elišo nebo Ty zmetku ale já jsem v tom fáaakt nevině. Ráda bych se s Vámi podělila o střípky z mého života. Psát teda nemůžu to dá rozum, drápem to taky moc nejde že, ale někdo ze smečky to jistě rád zařídí :-). Kdyby něco tak mi drápejte na hyena@hyenaskvrnita.cz.
Hyena skvrnitá on GoogleHyena skvrnitá on Rss

Jedna odpověď na “S Hyenou kouzelným pojizeřím a okolím Malé Skály”

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.