Pršet ráno přestalo. Co tedy s načatým dnem. Vyrazíme někam za Prahu. Dopoledne se sice moc nevydařilo, ale je ten správný okamžik to nějak napravit a vylepšit. Po chvilce bádání nad mapou a škrtáním míst kde jsme byli loni, předloni, míst kam se nám moc nechce, potom míst kam se nám sice chce ale až v létě, míst s potokem, bez potoka, chceme do lesa nebo do města …. a … a pak nás to přestalo bavit. Klasika. Každo-víkendové spekulování nad mapou, kam se tentokrát vydáme. Vyrážíme každý víkend. Až na vyjímky. Místa kolem Prahy jsou dokonale zmapovaná.
Dobrá tedy, posuneme se kousek dále. Směr Mníšek pod Brdy není vůbec špatný směr. Dlouho jsme tu nebyli. Voznice, Stará Huť? Tady to ještě neznáme. Tedy dobrá. 40 km není zas tak daleko. Plán je jasný. Malý okruh kolem rybníků po stezce Karla Čapka, nic velkého, stačí do 10-12 km.
[mapsmarker marker=“13″]
Mraky se trochu roztrhaly, sem a tam vykukuje i paprsek podzimního sluníčka. Možná odpoledne ani nebude pršet. Moc věcí nebalíme, popadneme pláštěnky, odměny pro Hyenu, větrovky a vyrážíme. U Staré Huti jsme za slabou půlhodinku. Sychrovský potok tu meandruje hustými dobříšskými lesy a rybník Strž je jeho počátkem. U rybníka je relativně velké parkoviště, kde necháváme auto. Koukám, že dneska nejsme první a možná ani poslední, parkoviště je vcelku zaplněné. Sotva auto zastaví Hyena už větří konec cesty. Jakmile vrznou dveře od auta vyráží ven. Klasika. Nedočkavá hysterka.
Zastavujeme se u rozcestníku za parkovištěm. Hyena s čumákem u země rekognoskuje neznámý terén a my se alespoň podíváme kudy vlastně půjdeme. Potřebujme okruh, to je jasné. Stará rozbitá asfaltka za parkovištěm je náš první cíl. Z jedné strany les a z druhé strany louka, která končí až nízkými domky na konci dalšího lesa. Hyena si vzpomíná na to, že je vlastně loveckým psem a tak s čumákem u země křižuje cestu. Čas od času ztuhne u lesní pěšinky vedoucí hlouběji do lesa, zastaví se kontroluje, zdali ta prima stopa nevede zrovna tudy. Žádná stopa ale není tou pravou, po které by se vyplatilo vydat a tu lesní bestii co tu nejspíš dneska drze prošla vyčenichat. Míjíme ještě spoustu odboček a vyšlapaných pěšinek. Příkop u cesty rozrytý od divočáků jí ale nechává chladnou.
Najednou les končí a nám se otevírá u dalšího rozcestí pěkný výhled na velké louky za lesem. Po pravé straně malá s vlnícím se hadem potoka uprostřed a po levé straně velká až kamsi dozadu k lesu, občas s nějakým osamoceným stromem. Nebýt kousek za Prahou řekl bych že jsem na Šumavě. Stejné fotky jsme dělali u Filipovy Hutě. Hyenu vypouštíme na stopovačce ať se po louce chvilku vyběhá. Cítí volnost, popadá nejbližší klacek a řítí se loukou jak splašená. Lítá s klackem, který jí občas vypadne z tlamy, brzdí prudce na louce porostlé hrubou trávou až lítají drny okolo. Necháme jí udělat pár rychlých koleček a přivoláváme jí na cestu. Takový pěkný 5 kg klacek je pádným argumentem se z louky vrátit k nám.
Po tři čtvrtě kilometru by měla podle mapy být odbočka k ruině starého hamru, co tu v lese u jezírka kdysi dávno býval. Odbočka je to krátká tak to ohýbáme do leva a uvidíme. Lesní cesta je široká a pěkně se po jde. Omámeni pohodovou cestou trochu ztrácíme směr a bloudíme. Nechali jsme se trochu ukolébat tou lesní dálnicí ale ouha, k hamru to vede jinudy.
Z lesa vybíhá nějaký zrzavý stín. Co to bylo? Srnka asi ne. Jdeme dále. Stín se opět objevuje. Žádná srnka, maďar to je. Kdepak má asi pána? Majitelka se vynoří z lesa o kousek dále. Odbočují doprava a ztrácejí se nám z dohledu. Naše cesta ale taky vede stejnou cestou a tak jdeme za nimi. Na další odbočce se dávají do leva a to je cesta k našemu cíli, k hamru. Pes je na volno, Hyena na vodítku to by asi po cestě nedělalo dobrotu. No nic. Obracíme se a vracíme se těch 100 m zpátky na hlavní cestu. Pár metrů a jsme u potoka. Přes potok vede pěkný starý kamenný most. Z cedule u cesty se dozvídáme, že tu také stával hamr. Moc pěkné místo.
Hyena nejspíše uřícená z té náročné cesty (?) se brodí potokem, vodu má až po břicho. Evidentně těch 13°C co dneska je jí vůbec nevadí.
U dalšího rozcestí jsme v polovině dnešního treku. Je tu sezení s několika lavicemi a info cedule. Polní cesta pokračuje dále do lesa rovně, ale my se budeme už po žluté vracet pomalu zpátky. Směr je jasný, není sporu, po lesní široké cestě se vracíme zpátky. Ale ouha, po 100 m opět kontrolujeme mapu a jsme zase někde jinde! Jak je to možné, už po druhé dnes ztrácíme směr. Z rozcestí ale jiná cesta nevedla, jak je to možné? No nic, lesem korigujeme směr a snad na žlutou značku narazíme. V lese se Hyeně líbí. Je tu tolik věcí k objevování. Pařezy, větve, stopy, šišky a jiné zajímavé věci. Nasměrovat hyenu mezi stromy je občas problém. My vpravo, Hyena vlevo. Taková hra na kličkovanou mezi stromy to je.
První žlutá značka na úzké lesní pěšince nás zase vrací do reality. Skvělé, opět víme kam máme jít. Cesta padá z kopce prudce dolů k potoku. Dle mapy by tu měl být dřevěný mostík. Nikam neutekl, nalézáme ho za několika stromy vlevo. Magnetizmus potoka je příliš velký, Hyena je opět ve vodě. Potok tady není moc hluboký a tak rousnice není ani moc mokrá. Cesta přes mostík je pro Hyenu zkouškou odvahy. Mostík tedy spíše lávka je široká maximálně 50 cm. Takový malý parkur cestou odvahy, naštěstí ne na čas. Klopýtá, ale statečně se drží. Hrdinka.
Po pár desítkách metrů je opět a pro změnu další rozcestí. Dáme-li se vpravo cestu si po žluté zkrátíme a budeme rychle u auta. To se nám ale nechce. Volíme tedy cestu přímo. Už nás čeká pouze les. Na konci lesa malá louka a cesta pokračuje úvozem pod loukou. V dáli je už vidět starý známý rybník kde jsme naši dnešní cestu začínali. Za kamennou zítkou je starý dům. Dle mapy památník Karla Čapka. Jenom nahlédneme za branku a pokračujeme kolem rybníka dále k autu. Pár kilometrů v tlapách je už znát a tak Hyena ani netáhne jak je jejím dobrým zvykem. Děláme ještě pár posledních fotek a naše cesta končí tam kde začala … na parkovišti u rybníka.
Jak dnešní den hloupě začal, tak naštěstí dobře skončil. Užili jsme si to.
[envira-gallery id=“1130″]
Petr – smečkočlen 🙂
Komentáře jsou uzavřeny.