Konec srpna je pravidelně kouzelný. Všude je již většinou klid, turistů již také výrazně ubylo a děti se chystají pomalu do školy. Je tedy čas vyrazit někam do přírody. Šumavské končiny milujeme a tak volba byla jednoznačná. Prodloužený víkend strávíme s Hyenou na Šumavě. Předpověď počasí slibovala skoro letní tropy, takže trojboj pátek-sobota-neděle bude víc jak příjemný. Naše výlety tímto směrem většinou míří do Modravy kde máme už hoodně našlapáno, ale tentokráte míříme hned vedle a to do Filipovy hutě. K Vydře je to co by kamenem dohodil a k Modravě jakbysmet. A těch pár cest co ještě neznáme obratem rychle objevíme.
Ubytování máme sice až od 14:00 hodin, tentokrát v Pensionu Korýtko, ale vyrážíme už v pátek ráno. Stihneme tak ještě jeden skoro výlet, než se stihneme ubytovat. Hyeně se do auta moc nechce (jak jinak), cestování autem jí moc nebaví. Je to nuda, kousat není co a na zlobení není zase prostor. Po chvilce přemlouvání jí skládáme do auta a upravujeme poleh na pozici „něco chcíplého a uraženého v klubku“ a vyrážíme. Před 12 hodinou už zastavujeme u Vydry na parkovišti u Rechle. Hyena radostí že už nemusí cestovat tím hnusným autem zapomíná na uraženost a vyskakuje z auta. Kdyby byly zavřené dveře asi by prošla skrz. Po zjištění že tu je už dalších pár aut na parkovišti a dokonce i cizích lidí, které ještě nikdy neposkákala radostí lítá jak splašená a nedá se uklidnit.
načítám mapu - prosím čekejte...
Vytahujeme pamlsky a na to potvora slyší … jenom chvilku, neboť zjišťuje, že tu teče voda !!!! Rozumějte voda, vodááááá …. aaaa už nás táhne přes most k řece. No nic, taková rychlá pauza 2 minuty po začátku šumavského výletu se hodí vždycky, že, a tak slaňujeme dolů k řece. Paráda, voda, klacky, klády, kameny, peřeje …. Hyena je ve svém živlu. Že má voda 11°C … žádnej problém. Kam s tím na Hyenu. Ještě pár temp, ještě tyhle kameny je potřeba zkontrolovat, v rákosí je to taky zajímavé a co táááááámhle na druhém břehu? Tak konec ráchání, nám je zima už jenom z toho pohledu do vody. Končíme a šlapeme dál …. Hyena výjimečně neprotestuje.
Dřevěný most s širokými prkny není pro Hyenu to pravé ořechové. Našlapuje jak opilá baletka. S padoucnicí. Kamenný ostrůvek uprostřed mostu je záchrana. A zase prkna …. a další a …. konečně pevná zem. Široká udusaná cesta kolem kamenného umělého koryta Vchnicko – Tetovského kanálu je paraádní. Potkáváme pár pěších turistů s nějakým malým psem a míjí nás několik cyklistů. Cesta je příjemná jen kdyby byl přístup k vodě, to bylo dokonalé. Kolem břehu je spousta zajímavých věcí. Malé klády, klacíky, velké klády, ještě větší klacíky, největší klacíky, kameny, odhozené jablko, cestičky kudy běhaly veverky a tak se cestou na Antýgl nenudíme. Ani vteřinu. Pořád je co objevovat.
Vchnicko-Tetovský kanál kdysi sloužil pro plavení dřeva do Bavorska. Dneska je to spíš takový líně se převalující široký potok s kameny vyskládánými břehy a několika mosty, co se jako tenká linka kroutí kolem celé cesty. Je tu parádní klid. Původní Vydra se vine někde dole pod námi, je slyšet ševelící peřeje a nejspíše sbírá sílu na kamenné koryto u Antýglu, kde se pak trochu rozdivočí a chytne slinu na divoký sešup a hukot přes peřeje směrem ke Klostermannovu mostu, Turnerově chatě a pak se trochu zklidní až na česlech vodní elektrárny na Čeňkově pile. Ale ne o moc.
U kapličky odbočujeme dolů doprava lesní pěšinou k Antýglu. Přes Vydru je zde od loňského roku nový most. Kemp je dole poloprázdný. Holt je konec prázdnin. Přes léto je tu plno. Hyena už opět cítí vodu. Sbíháme pod mostík a Hyena opět testuje teplotu vody. Studená na pohled, to je jasné. Koukám, jestli neuvidím nějaké ledové kry ale nic. Necháme jí smočit a ulovit pár kamenů v řece a pokračujeme kolem hospody dále. Je zajímavé, že když chce Hyena nějaký kámen a to že jako moc moc … je schopná se pro něj i potopit. Nechápu.
Je čas oběda, takže by to chtělo nějakou drobnost pojíst, nebo alespoň polévku, ale teráska u hospody je plná a tak šlapeme dále. Teď je to kousek po silnici k dalšímu mostu. Asi 200 m, to se dá. U silničního mostu pod Antýglem pokračujeme rovně stále kolem Vydry. Pod mostem je spousta velkých balvanů. Když je velká voda musí to tu být docela hukot. Tohle je asi ta nejdivočejší část Vydry. Škoda že není lepší světlo, pár fotek by se hodilo. Za závorou začíná asi nejznámější cesta téhle části Šumavy. Kolem Vydry k Vydrýskovi, neboť Vydrýsek přece bydlí na Turnerově chatě. Má tu takový malý výběh. Většina dětí sem míří právě kvůli němu. Jaké je to ale zklamání, když ve výběhu pod hospodou žádnou vydru většinou nespatří. Nebo nám se to za poslední roky nepovedlo ani jednou. Kdo ví, jestli tu ještě bydlí. My ale až na Turnerovu chatu nemíříme, tlačí nás trochu čas, musíme stihnout ještě cestu zpět a ubytovat se.
Pokračujeme ještě kousek až k dalšímu novému Klostermannově mostu. Dříve tu byl, co pamatujeme pouze dřevěný lanový most, který se dobrodružně při zdolávání houpal. Párkrát jsme ho už dříve zdolali. Cesta tu pokračuje přes řeku do kopce směrem na Srní. Nevím, který rok to bylo, ale ten starý most jednou vzala jarní voda. Nový most už tak dobrodružný není. Nový beton svítí ještě dlouho do dáli. Nedá se nic dělat, otáčíme se a vracíme se kousek cesty zpět. Vhodná chvilka na potrénování chození u nohy. Do teď měla Hyena relativně maňánu a tak chvilka drilu není nikdy na škodu. Vydrží nám to asi kilometr cesty.
Pořád se někdo za námi ohlíží a ti odvážnější se ptají co to máme za psa. Je zajímavé, že tak běžné plemeno jako německý ohař moc lidí nezná. Pravda, myslivci moc na výlety nechodí a ve městě němce taky moc nepotkáte. Ale i tak. Zájem nás těší a tak neúnavně odpovídáme. Hyena by se chtěla pořád s někým kamarádit. Jen kdyby koza na lidi pořád neskákala, to se nám stále nedaří odnaučit. Koza divoká, ne každému je to příjemné. Po pár minutách jsme opět na křižovatce u silnice pod Antýglem. Míjíme poutač na hospodu na kopci nad námi, prý s výborným jídlem. Hmm. Výrazně mi zakručí v břiše a vzpomínám si, že jsem dnes ještě neobědval. Ok, těch 800 m dáme a cesta pak pokračuje stejně okruhem zpět k autu. S jazykem na vestě dorážíme k chatě. Na otázku obsluhy jestli budeme jíst (ano, jistěže, hlady nevidíme na cestu! ) odpovídáme ano. Na odpověď, že dnes nevaří, neboť nemají kuchaře už koukáme s padlou čelistí. Rozmrzele odcházíme.
Cesta se kroutí zpátky k Tetovskému kanálu. Míjíme starou známou kapličku, kde jsme před několika desítkami minut klouzali lesní cestou k Antýglu a míříme kolem vody zpátky k parkovišti. Cesta nám ubíhá rychle. U Hotelu Antýgl o pár metrů dále se zastavujeme a dáváme alespoň polévku. Je to taková nostalgická zastávka. Loni jsme tu strávili 3 krásné dny a tak test jestli se něco od té doby změnilo je na místě. Jídlo je dobré a je ho hodně. Asi změnili kuchaře od loňska. I ceny se změnili, bohužel. No nic. Hyena si asi vzpomněla, jak u řeky zlobila a tak je relativně hodná. Vracíme se zpět. Vyklusává vedle nás. Pohodu a jazz ukončuje několik veverek, co přeběhlo cestu ke kanálu. Hyena zavětřila, zakouřilo se jí od tlap jak driftem zakcelerovala a my za ní. Vodítko je krátké, a tak se bezmotorový let do koryta nekonal. Naštěstí. Po vyčmuchání všech zbytků stop co tu po veverkách zbyly pokračujeme dále. U mostu v Rechli děláme ještě pár posledních fotek, nasedáme do auta vracíme se zpět do Filipovy hutě. Je přesně čas se ubytovat. No stejně budeme asi poslední. Jako malý výletík na rozchození to docela šlo.
Odpolední pokračování výletu je v dalším příspěvku.
Petr – smečkočlen 🙂
Komentáře jsou uzavřeny.