Sobotní výlet se podařil a na Kokořínsku bylo krásně. Otázka tedy zněla, co s načatou nedělí. Opět kondiční výletík to bylo jasné, Hyena potřebuje pohyb jako prase drbání. Tož dobrá, od včerejška máme batoh zabalený a pamlsky taky ještě zbyly. Doplňujeme vodu a vyrážíme. Tentokrát jsme vybrali krásný kopec v Brdech, kde to už známe. Na Plešivec to také není z Prahy moc daleko takže bylo rozhodnuto.
Cesta ubíhala autem krásně, všude jsme profrčeli jak blesk. Auto jsme nechali v malé vesničce Lhotka odkud se plazí na Plešivec několik turistických cest. Na kraji vesnice se mohutně buduje, takže doporučuji dojet až na konec ulice Ke Hřišti, kde je několik nových venkovních parkovacích stání kam se dá auto krásně odhodit, nebo nechat auto o pár metrů níže na křižovatce.
[mapsmarker marker=“5″]
Polní cestou pomalu stoupáme po žluté do mírného kopečku k místnímu hřišti. Lehce zanedbané hřišťátko obcházíme lesem. Potkáváme několik houbařů, ale nejspíše se nezadařilo, košíky mají prázdné. Přeskakujeme kořeny na lesní pěšině. Tu jako by někdo v lese narýsoval podle pravítka. Těch 300 m ke Smaragdovému jezírku je opravdu linka jak od nějakého architekta. Pár metrů před jezírkem hyena větří vodu. To je vždycky znamení k pevnějšímu stisku vodítka a zapření se patama o zem. Jinak následuje střemhlavý let vpřed s tvrdým přistáním na matičce zemi eventuálně přerytí pěšiny před sebou. Nosem. Vlastním. Jezírko vzniklo snad nějakou těžbou kamene a smaragdově se opravdu jen tváří. Nicméně voda je voda. A voda je pro každého ohaře modla.
Hledáme vhodné místo k sestupu (s Hyenou spíše k sešupu) k jezírku. A vida, na druhé straně je krásný pozvolný plácek, chce se říci skoro plážička u jezírka. Jen ten bílý písek a slunečníky tu chybí. Hyena je už jak feťák před šlehou. Dostává volno a vrhá se hysterickým úprkem do vody. Je tu mělko, takže s vodou pod břichem rekognoskuje jezírko. Házím jí klacík ať se trochu smočí, cesta bude ještě dlouhá. Ke klacíku se už musí trochu docákat. Kope nohama jak velbloud v kaluži. Voda stříká až na břeh. Na nějaké body za umělecký výkon to asi ještě nebude. Plavecký ohaří styl bude muset hoodně vypilovat, zatím je to něco mezi vzteklým mravenečníkem a epileptickým hlemýžděm. Jak je jejím dobrým zvykem lovení klacku probíhá stylem potápěcím, takže opět mizí na chvilku pod hladinou. Pak se hrdinná ondatra opět vítězně vynořuje nad hladinu. Heuréka! Klacek je uloven.
Pokračujeme lesem dále, stále po žluté. Les je hustý a tak lehce bloudíme, žlutých značek je tu opravdu poskromnu. Značkařům tady asi po flámu u jezírka došla žlutá barva. Konečně pevnější cesta. Krásná lesňačka jak vymalovaná. Míjíme několik studánek okolo. Pramen Dvou bratří, Fabiánův pramen, Křížový pramen. Někdo měl dost bujnou fantazii. Za rozcestím U Bezdiček míjíme krmelec. U krmelce je na stromě několik foto pastí a posed. Doufám, že jsme se při míjení kolem moc nešklebili, abychom myslivce, co to pak bude studovat a bude čekat minimálně dvanácteráka moc nepoděsili. Přeci jenom na černobíloflekaté rozmazané UFO a ohyzdně se šklebící alieny okolo tady nejsou asi moc zvyklí. Napadá mě, že bychom mohli udělat nějaký vtípek s foto pastí, ale pak to zavrhuju.
Na rozcestí U Viklanu se zastavujeme. Těch pár metrů odbočky do lesa jistě stojí za to. Viklan v lese se sice již několik roků neviklá nicméně turistická atrakce ve formě kamenných mužiků co tu všichni na památku staví to jistě je. Děláme pár fotek a frčíme dále. Dáváme se asfaltkou nahoru doprava, teď už po červené. Je to v podstatě jediný strmější úsek z celého výletu, ale má pouze asi 1km a je po pěkné asfaltce. Kousek. Kousíček. Pěkná cesta končí křižovatkou v Plešiveckém sedle. Dál vede cesta lesem přes kořeny a větve. Dneska to tu ještě nebylo, celý výlet čekám, kdy to konečně přijde. A? … Přišlo to teď. Obrovský klacek velikosti mezikontinentální střely hyena odmítá vydat i přes výhrůžky plameny pekelnými a psími bubáky v lese. Tvrdohlavě lpí na tom, že ta obrovská kláda prostě půjde s ní dál. Nic ve zlém, ať si nese co chce ale ať pak nemusím nést já ji, říkám si. Věřím, že bych nesl Hyenu a Hyena by měla stále v tlamě ten klacek. Kláda je od smůly, Hyena je od smůly. Smůla, odlepovat jí nikdo nebude.
Sláva, je dokonáno. Útrapy s kořeny a kameny končí, vrchol je na dohled. Vrchol Plešivce je taková plochá homole s krásným výhledem dolů do údolí. Pod vrcholem je na hraně skály nad Čertovou kazatelnou postaveno několik laviček a stolů. Piknik je dobrý nápad, takže pauzírujeme také. Odpočinek potřebujeme jak my, tak Hyena. Siesta nás stojí několik sušenek a pamlsků pro Hyenu, přeci jenom je nutný klid … bezmotorový let do suťoviště u Čertovy kazatelny by nebyl moc hezký. Kocháme se krajinou a děláme několik fotek. Je tu opravdu moc krásně. Na celém Plešivci je tato vyhlídka zlatým a zaslouženým hřebem. Za drahných dob, kdy jsme jako kluci ještě čundrali po vlastech českých jsme jezdili i sem. Po celém Plešivci jsou rozesety trempské sruby, kde se dalo krásně přespat. Taková dřevěná prkenná romantika s ranními bolavými zády to byla. Jo to byly časy.
Cesta se vlní po hřebeni dále. Míjíme ještě několik skalek na hraně plešiveckého hřebenu a také Fabiánovu zahrádku. Svůj název má podle patrona Brd Fabiána, což je jakýsi brdský Krakonoš a je po něm pojmenována i studánka a další místa. Jestli si dobře vybavuji bývala tu i Fabiánova postel. Jakýsi kamenná oltářík co připomínal někomu s bujnou fantazií nejspíše postel. Spát bych v ní ale nechtěl. Cesta se překlápí a dále a už budeme pomalu klesat zpátky do údolí. Na lesní pěšině z kopce dolů pilně trénujeme s Hyenou pomalou klidnou chůzí z kopce dolů. Je to nutnost, přece za ní nebudu dolů vlát jak hadr. Úspěch je střídavý a tak spoléháme na dril. Snad jí to v té černé makovici zůstane. Alespoň pár hodin. Minut. No dobře i vteřiny jsou fajn. Drilujeme asi tak 0,5 km. Hyena je už unavená tak to nepřeháníme.
Pořád klesáme lesní stezkou dolů. Úzká pěšinka s keři ostružiníků se střídá se širokou lesní cestou. Nad námi praží slunce do korun borovic a voní smůla a houby. Na lesní pěšině je ale příjemný stín. Není tu ani živáčka. Po celém posledním úseku cesty potkáváme pouze jeden pár a dvojici cyklistů. Skoro nervové sanatorium, řeklo by se. Na další křižovatce scházíme z červené značky a krátíme si poslední metry cesty jednou z mnoha dalších cest okolo. Vinou se tady lesem jako pavučina. Pár kroků a vycházíme zpátky ve vesnici pár metrů od parkoviště kde máme auto. Ukládám v telefonu trasu. Bylo to pěkných 10 km. Poslední metry cesty se Hyeně už moc nechce. Táhne do stínu trávy u plotů zahrádek. Přemlouváme jí, těch posledních 15 m přece už musí dát. Šikulka. Zbytek vody, co jsem měl daruji Hyeně. Trochu jí pocákám ať se zchladí. Něž vyjedeme, bude suchá. Tak adié … Plešivci!
[envira-gallery id=“933″]
Petr – smečkočlen 😎
Komentáře jsou uzavřeny.