Počasí na sobotu se tvářilo jako vymalované a protože je dovolená a není to z chaty do Jizerek daleko vyrazili jsme. Tenhle kout světa už známe, neříkám dokonale, ale máme ho hodně rádi. Jizerky jsou krásné celé, ale tahle část je naprosto úchvatná. V létě se tu dá chodit pěšky nebo jezdit na kole v zimě pak běhat na lyžích nebo trekovat na sněžnicích. Vždy je tu co objevovat nového. Klasický okruh Jizerka – Smědava – Jizerka po hřebenech přes Pytlácké kameny jsme si s Hyenou ještě netroufli, na to máme dost času později. Přeci jenom je to 20 km . Volíme mnohem kratší okruh.Takže jsme zvolili výrazně kratší trasu. Kolem osady Jizerka je mnoho krásných výletů. Hyena se unaví, proběhne se a vykoupat se v Jizeře bude příležitostí také habakuk. Auto jsme nechali na centrálním parkovišti na kraji Jizerky. Už sama cesta sem z Kořenova je parádní kochací zážitek. Roubené chaloupky jak vymalované, kolem posečené louky, kopečky s loukami a pasoucími se ovcemi a krávami. Parkoviště pod Bukovcem bylo sice úplně plné, ale jedno poslední místečko jsme nakonec našli. Vyrazili jsme v plné polní doprava po zelené směr můstek u Třech iserínů.
[mapsmarker marker=“3″]
Cesta lesem z kopce po polní cestě nám pěkně odsýpala. Hyena vyklusávala kolem cesty a rekognoskovala terén. Líbili se jí klacíky kolem cesty. Ten nejmenší co našla měl asi 1,5 m a minimálně 5 kilo a moc se jí líbil. Vláčela ho pořádný kus cesty až k odbočce z lesní cesty na horskou pěšinu. Kořeny se nám pletly pod nohama a Hyena zavětřila vodu takže byla k neudržení. Od té doby co jsme ji prvně vzali k vodě kde se málem blbka utopila, jí voda maximálně zajímá. Každá louže na cestě, každý potůček nebo i jenom mokrá tráva je velký zážitek. Mám pocit, že se Hyena je víc ryba nebo vydra než pes.
Doklopýtali jsme konečně k malému dřevěnému můstku přes Jizerku. Hyenu jsme musel držet jinak by byla ve své horlivosti po vodě schopna všechny lidi z můstku shodit dolů. Zvládli jsme to. Pokračováním cesty již byla polodlážděná široká cesta. Nevím pro koho je vlastně určená neboť cyklisti vytřesou duši po 10 m a pěší si ukopnou všechno co mají v botách už jenom pohledem na cestu. Po 100 m klopýtání jsme konečně dorazili k druhému většímu mostu. Tady se to už opravdu nedalo jinak tak se Hyena na stopovačce konečně vrhla do vln. Nebýt na popruhu na dlouho asi by byla schopná plavat až do moře. Urousanou ale spokojenou velemyš jsme vytáhli z vody až po dlouhých minutách.
Most jsme překonali svižným klusem. Po levé straně je pěkný přístup k vodě tak jsme tam s Hyenou ještě na chvilku seběhli. Písek se zde střídal s kameny takže Hyena střídavě načuhovala přes kameny do dáli a pak kopala v písku metro. Evidentně se jí dařilo takže jí to vydrželo dlouho.
Na druhém konci řeky se něco pohlo. Co to tam na tom kameni je? Had! Vylezl z vody a odpočívá na kameni. To by byla fotečka, pomyslím si … a jako bych to přivolal. Had slezl z kamene na druhé straně a šine si to přes Jizeru k nám. Paráda. Takže Hyena šupem z vody a uvidíme co se bude dít. Had se vlní ve vodě a proud ho lehce strhává na stranu. To jsem zvědavej kam až dopluje. Je to ale pašák, proud hravě překonal a vylezl na kamen pár metrů od nás. Jdu blíž a můj předpoklad, že to je užovka se rozplývá jak mlha. A to jsem si myslel že jenom užovky plavou. Zlatý oči. Je to malá zmije, asi 30 cm. Had je evidentně ze studené vody podchlazený a tak nevyvíjí žádnou činnost. Využívám situace jdu blíž a dělám z bezpečné vzdálenosti pár fotek. Had se vlní jak modelka, jazyk kmitá na všechny strany. Naše letošní první setkání s hadem. Ještě že Hyena byla daleko.
Pokračujme do kopce dále. Cesta se vlní nad námi lesem, přibývá kořenů a louží po včerejším dešti. Míjíme malou skalku. Asi se tu občas leze, na skále je několik jistících kruhů a úplně nahoře natažené ocelové lano. Za skalkou cesta do kopce končí a pokračuje se po rovince lesem. Sbíráme borůvky co jsou všude okolo. Les končí a otvírá se krásný pohled na údolí kolem Orle. Tohle mě na Jizerkách fakt baví. Co údolíčko to pěkný kousek světa. To už jsme na polské straně Jizerek. Sestupujme pomalu dolů. Na to že jsou prázdniny tu zatím moc pěších ani cyklistů není. Pár laviček je obsazených. Stará kamenná sklárna po pravé straně už svému účelu neslouží, teď je tu malý bufet, venku se dokonce griluje. Naše původní myšlenka, že si tu dáme pivo padá. Na to, že jsme pár metrů za polskou hranicí a čechů je tu odhaduju možná 60% tu berou pouze zloté. Škoda, no nic. Děláme pár fotek. Mladý polský pár ukazuje na Hyenu a směje se. Ta potvora jako by vycítila že se o ní mluví, táhne k nim … modelka. Kluk se k ní shýbá a chce jí pohladit. Jo to je správná příležitost pro Hyenu. Packama se opírá o frajera a ten jen tak tak chytá balanc. Přitahuju jí zpět a nadávám jí. Skákat fakt nesmí a ona to dobře ví. Poláci se smějí a my se pomalu otáčíme zpátky k dřevěnému mostu. Bohužel tento kousek cesty se musíme vrátit. Dolů z kopce k řece nám cesta pěkně ubíhá.
U mostu se dáváme doprava a stoupáme pomalu po dlážděnce nahoru. Míjí nás několik cyklistů i pěších. Velká milovnice vody Hyena ale s námi po cestě nejde. Kdepak, to bychom toho po ní chtěli moc. Líbí se jí strouha kolem cesty kde teče po dešti malý potůček. Celou cestu jde strouhou, stačí alespoň že tlapy jsou namočené ve vodě když už nemůže ve strouze plavat. Bestie. U cesty nachází kus klády tlustý jak moje ruka a dlouhý, že je skoro přes celou cestu. Vypadá trochu jako buldozer jak si razí cestu vpřed. Kládu se mi nedaří jí ani po 5 minutách vzít. Používám osvědčený trik. Beru malý klacek a děláme výměnu, hooodná, opět se nechala napálit 🙂 . Malý klacek jí baví jenom chvilku.
Dlážděnka končí a nám se otvírá krásný výhled na celé údolí Jizerky. Skoro všechny roubenky jsou opravené, spousta z nich je předělaná na restaurace. Od posledně se tu hodně věcí změnilo. A to je dobře. Potkáváme pár s malým psem. Zastavujeme se a psi se očuchávají. Dáváme se do hovoru. Ptají se na plemeno a jak ji zvládáme. S pýchou prohlašujme že bez problémů, že je moc hodná, poslouchá a nezlobí (no, snad nás ta bestie Hyena neuslyší když jí tak chválíme i když to všechno není tak úplně košer informace, že). U nově zrekonstruovaného Panského domu si dáváme konečně pivo. Servírka se u nás zastavuje a dává se do řeči o psech. Zjišťujeme, že má pro změnu dvouletého maďara a jaký je to miláček. O maďarech bychom mohli dlouho vyprávět a tak si ještě chvilku povídáme o ohařích a o Hyeně. Je zajímavé kolik je spřízněných duší. Hyena jako by poslouchala a způsobně leží pod stolem, jedním očkem nás pozoruje a odpočívá. Simuluje jak je moooc a moooc hodná, když se o ní mluví. Héérečka to je, to je bez debat.
Platíme a vracíme se pomalu zpět k autu. Hyena ještě objevuje stádo ovcí a nejspíš skotských krav. Sedí jak zařezaná a pozoruje stádo. Jo, to by byla běhačka a naháněčka, docela dobře si to dovedu představit. Jen kdyby ten ohradník kolem nepřekážel. Asfaltkou se šineme vzhůru k parkovišti. Posledních několik ohlédnutí zpátky do údolí. Vypadá to, že bude bouřka. Stíháme to tedy jen tak tak. No nic. Sem se určitě ještě vrátíme, cest a pěkných výletů je tu ještě mnoho. Jizerka nás bude určitě bavit i dále. Hyena unavená výletem ulehá v autě a spí až na chatu.
[envira-gallery id=“761″]
Petr – smečkočlen 🙂