Před námi byl krásný slunečný zimní den. Alespoň dle předpovědi a meteorologové se přeci nemýlí. Alespoň ne moc často. Je tedy fakt, že tentokráte se opravdu strefili, neboť venku svítilo zimní sluníčko, které moc nehřeje, ale o to víc svítí, lehký mráz kreslil obrazce na okna v autě a sem tam nějaká louže už byla také zamrzlá. Byla by velká škoda někam nevyrazit. České středohoří máme v merku už dlouho, ty magické kopečky nás jako magnet přitahují už několik let, ale stále nebyl čas na nějaký pěkný výlet. Dnes to napravíme a první vlaštovkou bude Raná kousíček za Louny. Náš minulý výlet ke Svatojánským proudům tedy dnes doplníme o nějaký ten kopeček
načítám mapu - prosím čekejte...
Jak jsme řekli, tak jsme také udělali. Oškrábat auto a hurá na výlet. Cesta pěkně odsýpala a tak netrvalo dlouho a parkujeme v Hrádku u kapličky, kousíček od Rané. Cesta ke kopcům vede sice kousek po silnici, ale je to opravdu pár metrů a hned dáváme s Hyenou ostrou pravou a ocitáme se na staré polňačce která pomalinku stoupá nahoru do kopců. Mrzne, což je štěstí v neštěstí. Polňačka by byla normálně samé bahno a kaluž ale takto spíše lehce klouzáme nahoru.
Cestu lemují staré třešňové stromy, trnky a šípkové keře a za nimi jsou už jenom pole. Hyenu tedy vypouštíme do prostoru ať chvilku běhá. Využívá příležitost a lítá kolem keřů u cesty. Tu vyhrabe z trávy klacek nebo o kousek dá kus pařezu.
Polňačka pomalu končí jakýmsi ohrazeným kruhem na louce, který následně identifikujeme jako přistávací plochu pro paraglajdy. Ranou máme po levé ruce a tak se stáčíme doleva nahoru do kopce směrem k sedlu mezi kopci. Cesta loukou je lehce namrzlá což je fajn, alespoň se nezablátíme. Podle mapy máme nahoru šplhat po modré ale tady na louce ani v malé rokli pod kopcem žádnou modrou neobjevujeme. Nevadí, směr do sedla je jasný.
Raná se tyčí vlevo nad námi a na hřebenu vidíme v dáli postavu s velkým batohem na zádech šplhající také nahoru. Paraglajdista nedbá mrazu ani studeného větru a neohroženě stoupá k vrcholu. I my jsme už konečně dorazili do sedla pod Ranou. Směrovník nám jasně vytyčuje naší další pozdější cestu po modré dolů. Na to je ale zatím čas.
Hyena pobíhá vesele okolo a řádí ve zbytcích sněhu, co tu ještě zbyly. Koulujeme se a to Hyenu baví. Sněhové koule chytá do tlamy a ty co nechytí, se jí nekompromisně rozprsknou o hřbet. Pak někde vyhrabala kus starého pařezu a běží nahoru na kopec. Pomalu stoupáme za ní. Studený vítr bodá do tváří a tak nasazujeme kapuce. Ještě pár podklouznutí a jsme na malém hřebínku kopce pod Ranou. Je odtud krásný výhled.
Uděláme ještě pár kroků a hřeben opět padá dolů do údolí. Vracíme se tedy do sedla ke rozcestníku a budeme pomalu stoupat na Ranou. Hyena to už vzala úprkem napřed a my pomalu šplháme přes kameny za ní. Paraglajdista je někde před námi na kopci a jistě rozbaluje padák. Divokej flekatej tajtrlík by asi jeho plány vzletu mohl dost narušit, přeci jenom představa zamotané Hyeny v padáku a povaleného paraglajdisty mě dost děsí a tak Hyenu raději přivoláváme zpět a cvakám ji na vodítko.
Paraglajdistu míjíme skoro pod vrcholem, padák už má skoro vybalený. Obcházíme ho raději velkým obloukem. Je mi jasné, že by Hyena vyrazila vřed směr padák a chtěla všechno důkladně prozkoumat. U tyče s označením kopce na vrcholu se na chvilku zastavujeme. Výhled je dnes exelentní. Před námi se v dáli tyčí vrchol Milé s 510 m.n.m. což je jasná dominanta v blízkém okolí, hned pod ní pak Písečný vrch s 318 m.n.m.. V dáli před námi identifikujme ještě Most a Malé Březno a také tepelnou elektrárnu kdesi před Chomutovem.
Na druhé straně kopce pak je krásný výhled na Červený vrch se zříceninou Stříbrníku kolem které jsme jeli cestou sem a také vrchol Oblíku s 509 m.n.m, za ním Srdov a Brník.
Kam se člověk podívá tam se trčí nějaký kopec jako osten dikobraza co rozházel bodliny široko po okolí. Špičaté kopce se střídají s těmi kulatými, zeleň stromů se mísí s okrovou polí a dole pod kopci pak hází veselá prasátka oka rybníků. Některé kopečky jsou zelené a jiné zase holé. Je to prostě nádhera. Kam se podívat dříve. Fantastická krajina všude okolo. Skoro na každý kopeček tu vede turistická cesta ale těch kopců je tolik, že vylézt na všechny se opravdu nedá.
Těsně pod vrcholem je startovací plošina paraglajdů. Pilot co před námi stoupal nahoru má padák už skoro připravený a pokouší se do něj nabrat vítr. Moc se mu to nedaří, přestože tady nahoře docela fouká. Pak ho ale popadne silnější proud větru a smýkne s ním o zem, padák se nakloní na stranu a ztratí vítr. Jen tak tak vyrovnává a pokouší se o druhý pokus. Ten je už konečně úspěšný, chytá stoupavé proudy pod kopcem a letí nahoru.
Ještě se naposledy rozhlédneme a pomalu klesáme dolů opět do sedla. U rozcestníku se dáváme do leva po modré. Modrá nás okruhem kolem kopců povede zpátky. Hyena opět dostává volno, ať může lítat. Běhá nahoru do kopce a pak zase dolů což by jí úspěšně mohlo unavit. Klesáme úzkou blátivou cestičkou dolů. Proti nám stoupají další paraglajdisti. Raná je hodně populární a na kraji vesnice mají takovou malou základnu od které je to co by kamenem dohodil na Ranou.
Suchou loukou připomínající savanu klesáme dolů. Hyeně občas hodím nějaký klacek ať má zábavu. Dole, kde louka končí úvozem s cestou kráčí nějaký člověk. Něco má v ruce a občas přes keře tím něčím míří. Identifikujme ho jako myslivce s puškou a tak bohužel Hyena musí zpátky na vodítko. Bůh ví co ten člověk tady pod kopcem loví. Úvozová cesta se točí pod patou kopce přes louky a nějaký divoký sad zpátky k vesnici.
Kdybychom pokračovali dále po modré, což byl i původní plán, došli bychom na Lenešický chlum a k jezírku. Není to daleko. Tady jsme se měli původně teprve vracet. Začíná ale opět foukat a tak se držíme pořád úvozu a polní cesty. Nahoře nad námi už rozbalili padáky další odvážlivci a tak chvilku sledujeme, jak se postupně snáší dolů. Je to paráda.
Louka končí přistávací plochou, kterou jsme míjeli před nějakou hodinou a půl, když jsme stoupali nahoru. Čistíme boty od bláta a naší starou známou polňačkou se vracíme zpátky k vesnici. Kaplička, u které máme auto svou bílou fasádou už svítí do dáli a ještě pár kroků a jsme u auta. Oklepeme bahno z bot a z Hyeny a nasedáme do auta. Poslední pohled z okénka nahoru ke kopcům kde jsme před chvílí byli frčíme domů. Kopce jsou tu úžasné a už teď se těšíme na brzký návrat. Co pak to bude příště? Milešovka, Hradišťany nebo něco jiného? No, necháme se překvapit.
Petr – smečkočlen 🙂
Heya i’m for the primary time here. I came across this board and I find It truly useful & it helped me out a lot. I am hoping to provide something back and help others like you helped me.